Během našeho jarního pobytu v Dolní Moravě jsme využili příležitosti a zavítali na nedaleké mariánské poutní místo Hora Matky Boží dominující krajině nad obcí Králíky, se kterou jsou spojeny 2kilometrovou křížovou cestou s převýšením 200 m. Klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie se nachází na vršku kousek od obce Dolní Hedeč.
Kostel díky zasvěcení pekařovic syna
Stavba místního kostela sahá ke konci 17. století, kdy se o jeho zbudování zasloužil syn pekaře Beckera z Králíků, který se stal knězem a posléze biskupem královéhradeckého kraje. Ten se jako malý chlapec zasvětil na tomto místě Panně Marii a slíbil jí, že na kopci s vyvěrajícím praménkem zbuduje jednoho dne kostel.
V roce 1700 byl do kostela přinesen obraz – kopie P. Marie Sněžné z římského chrámu Santa Maria Maggiore, o němž se traduje, že ho namaloval sám evangelista Lukáš. Tento milostný obraz zachránil s riskováním vlastního života P. Bernard, když kostel zachvátil požár po zásahu bleskem.
Klášter a poutní místo
Brzy po zbudování kostela se v místě na kopci postavil klášter, kam biskup Becker pozval řád servitů – Služebníků Panny Marie, kteří zde začali působit. Následně byli vystřídání řádem redemptoristů ve druhé polovině. Ti zajistili obnovu interiéru s dřevěnými bohatě vyřezávanými oltáři. Klášteru se podařilo ustát také plošné rušení klášterů za císaře Josefa II., pohnuté historii se však nevyhnul.
Brutalita komunismu
V dubnu roku 1950 spustila komunistická strana akci K, během které uzavřela řadu kněží do vybraných klášterů – Hora Matky Boží byla jedním z nich. V tu chvíli se klášter veřejnosti uzavřen a byl obehnán ostnatým až do roku 1968. Do roku 1960 zde byli uvězněni redemptoristé, salesiáni a jezuité. Byli dehonestováni prací na poli, kde vlastníma rukama rozhazovali hnůj po poli, které orali bez pomoci zvířat. Celkem zde bylo internováno více než 500 kněží.
V 70. letech byl v klášteře zřízen Charitní dům a byly zde nedobrovolně soustředěny sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie. Jejich život byl podroben neustálému dozoru. Působily zde až do roku 2002.
Dnešním pohledem
Poutní místo v současnosti neobývá žádný řád, ale klášter je udržovaný pod správou královéhradecké diecéze. Je zde opravený poutní dům, kam jezdí účastníci exercicií. V době našeho pobytu zde měli duchovní obnovu fotografové z Člověka a víry. V areálu kláštera funguje malý klášterní obchůdek s devocionáliemi a křesťanskou literaturou.
Zdejší správa nabízí večerní prohlídku kláštera, které jsme se zúčastnili. Začala v kostele a pokračovala ambity zdobenými obrazy křížové cesty, fotografiemi Člověka a víry, vyřezávaným betlémem. Cestou jsme nahlédli do krypty, kam se pohřbívali místní kněží bez rakve.
Působivou atmosféru dokreslovala cesta při svíčkách v jedné z chodeb spojujících kaple v rozích ambitů. Kaple pak tematicky ilustrovaly cestu životem. Pro dokreslení atmosféry a vyzkoušení akustiky nám paní průvodkyně na závěr zazpívala v latině, za což sklidila zasloužený potlesk.
Detaily, kterých jsme si všimli
Zpovědnice měly kliku se zámkem – dělali jsme si legraci, že zvlášť velké hříšníky zde zamykají. Na jednom z bočních oltářů měli ikonu z Ukrajiny jako zvláštní dar jedné ukrajinské rodiny s výzvou na modlitbu za ukončení války. Kropenky u vchodu do kostela jsou umístěny v mísách, které drží sochy andělů. Po mši svaté se věřící šli uklonit oltářnímu obrazu, který byl dočasně přenesen na oltář.
Nejbližší okolí
Vzhledem k tomu, že jsme prohlídku místa neplánovali a rozhodli se pro ni až na místě, byla jsem překvapena bohatou a pohnutou historií místa. Blizoučko je krásná vyhlídka do kraje – vyhlídka rytíře Franty a také malá rozhledna. Na příští návštěvu nám zbylo vyjít si pěšky křížovou cestu z Králíků nebo prohlédnout expozici k internaci kněží, která byla bohužel v zimním období uzavřená.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂