Změnou, se kterou jsme se v období COVIDové pandemie mohli setkat, byl rozmach online prostoru. S ní přišel i trend přenést vzdělávání do dostupnější formy. Jednou z univerzit s nabídkou online výuky byla Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci s Teologií online. Povídala jsem si o studiu s absolventkou jejího historicky prvního ročníku Radkou Svobodovou.
Jaké jsou čerstvé pocity absolventa prvního ročníku Teologie online?
Mám velkou radost. Nejvíce mě potěšily závěrečné momenty studia, kdy se mi všechny ty různé kousky znalostí, které jsem postupně získávala, začaly skládat dohromady. Vytvářely spolu krásný vzor, odkrývající část Božích tajemství a zvoucí k další cestě.
Také jsem moc ráda, že studium zvládli i moji blízcí spolužáci. Např. Michaela V., která obtížně bojovala s abstraktnějšími předměty, ale přitom byla pomocí a posilou pro nás všechny. Nebo Nurgul Z., jenž studovala se dvěma malými dětmi a čeština není její rodný jazyk. Či Helena B., která už je v důchodovém věku.
Začněme postupně – s jakou motivací jsi do studia nastupovala?
Vždy mě lákalo pronikat k podstatě věcí a snažit se je pochopit. Vyrůstala jsem jako ateistka, tak jsem si myslela, že světu nejvíce porozumím, když budu studovat přírodní vědy. Uvěřila jsem v Boha ve svých 29 letech (rok 2006), kdy už jsem měla hotovou VŠ z teoretické chemie. A v té době jsem si říkala: „Teda, Pane, to snad ne. Vždyť já se učila úplně zbytečné věci. Ponořila jsem se do matérie, ale klíčem k pochopení všeho okolo je přece teologie…“ A už tehdy jsem začala velmi toužit studovat teologii. Ta touha mi zůstala a díky ní jsem se přihlásila na studium Teologie online.
Ale až v době, kdy jsem se připravovala na státnice z Teologie, jsem dokázala popsat důvody, které mě intuitivně táhly k jejímu studiu. Přesněji řečeno, našla jsem jejich popis v materiálech, ze kterých jsem se učila:
„Víra a rozum jsou jako dvě křídla, jimiž se lidský duch pozvedá k nazírání pravdy. Touhu poznat pravdu a nakonec poznat Boha samého vložil totiž do lidského srdce sám Bůh.“ (Jan Pavel II, encyklika Fides et ratio)
„Když věřící přijali skrze víru „nevystižitelné Kristovo bohatství“, snaží se chápat ještě plněji to, v co uvěřili a meditují nad těmito věcmi ve svém srdci. Za vedení Ducha svatého čerpají ze všech schopností své inteligence, a tak usilují o to osvojit si inteligibilní obsah Božího slova, aby se pro ně mohl stávat světlem a sytit jejich víru.“ (MTK, Teologie dnes: Perspektivy, principy a kritéria)
To plně vystihuje mou hlavní motivaci. Šla jsem na Teologii, protože jsem toužila porozumět své víře. Velmi mě potěšilo, že to není jen má osobní nutkavá potřeba či obsese, ale něco, k čemu nás všechny zve Pán Bůh :-). On nás touží více přitáhnout k sobě, a k tomu nám dává dvě křídla – víru a rozum.
Součástí mé motivace bylo i, abych byla lépe připravena na činnost v křesťanském společenství – např. na výuku na střední či vysoké škole nebo na společné rozjímání nad Biblí.
Jak probíhaly přijímací zkoušky na školu?
Přijímací zkoušky se skládaly ze dvou částí: Jednak jsem napsala motivační dopis, kde jsem popisovala důvody svého studia a také uváděla dvě teologické knihy, které mě nejvíce ovlivnily (byla to Bible a kniha Naše světla). Poté jsem měla online rozhovor se dvěma zkoušejícími. V tomto rozhovoru jsme probírali můj motivační dopis a také měli zkoušející prostor ptát se na další otázky.
Splnila studia Tvá očekávání?
Ano. Díky studiu jsem více porozuměla své víře a toto studium je také důležitým krokem na mé cestě k duchovní dospělosti. Poznáním širších teologických kontextů rovněž vzrostla má láska ke Katolické církvi – podobně jako člověk, který si po procestování mnoha zemí mnohem více váží svého domova.
Jak časově náročné bylo studium?
Nebylo to tak zlé. Už v minulosti jsem studovala u práce, a tehdy to bylo daleko náročnější. Teologie online (neboli distanční Teologie) je výborná ve dvou věcech: Jednak všechny přednášky jsou nahrané, takže si je člověk může poslechnout, kdykoliv chce. Jednak, „do školy“ student chodí (formou videokonferencí) jen asi 3 hodiny týdně – např. v pondělí večer. Konkrétně se setkává s učiteli a spolužáky na webinářích, kde diskutuje o některém z témat, které byly probrány v online přednáškách. To je ve srovnání s běžným kombinovaným (dálkovým) studiem, kde student musí trávit např. každou sobotu ve škole, daleko příjemnější.
Máš rodinu, náročné a zodpovědné zaměstnání, jak se Ti podařilo vše skloubit se studiem?
Jako hlavní věc vnímám, že toto studium je součástí cesty, kterou pro mě má Pán Bůh připravenu. Proto mě studium přitahovalo a poslouchání přednášek pro mě bylo lákavější než čtení beletrie, dívání se na filmy nebo jiné odpočinkové činnosti. Důležité bylo také, že manžel s mým studiem souhlasil a podpořil mě. Ve studiu mi bylo ku prospěchu i něco, co bývalo dříve důvodem mého smutku – máme s manželem jen jedno dítě. Dceři je už 12 let a je velmi inteligentní a samostatná. Také je super, že zkouškové období (leden, únor, červen, červenec) se kryje s dobou, kdy míváme v práci více klidu a je to čas, obvyklý pro dovolené. Hodně pomohla i distanční forma studia, kterou popisuji výše. Energii pro studium jsem čerpala z častého přijímání a posilovaly mě i modlitby přátel z farnosti a z online školy. Za naše studium bylo také slouženo několik mší svatých.
S jakými předměty ses na škole potkala?
Velkou skupinou byly předměty o Bibli – Úvod do Bible, Nový zákon, Pentateuch (prvních 5 knih Starého zákona), Prorocká a mudroslovná literatura, … Znalosti z těchto předmětům jsme si mohli dobrovolně obohatit také studiem starozákonní hebrejštiny, novozákonní řečtiny a latiny.
Další výraznou skupinu tvořily dogmatické předměty – např. Christologie (o Ježíši Kristu), Trinitologie (o svaté trojici), Eklesiologie (o církvi), Etika, apod. Tyto předměty byly doplněny znalostmi z Patristiky, která se zabývá učením církevních otců a vývojem dogmatu v průběhu církevních koncilů.
Poslední výraznou skupinou byly předměty zaměřené na historii (dějiny starověkého Izraele, dějiny církve ve starověku, středověku, novověku a v minulém století), filosofii (starověká, středověká a novověká filosofie) a religionistiku.
Doplňkovými (povinně volitelnými) předměty byly např.: Duchovní hudba, Biblické soustředění, Nová náboženská hnutí, Latinské soustředění apod.
Mohla bys popsat, jakým způsobem probíhaly zkoušky?
Měli jsme tři způsoby, jak zkoušky probíhaly. Některé předměty byly ukončeny pouze online testy – student vyplňoval formulář, kde volil správné odpovědi na otázky. Čas na vyplnění formuláře byl omezený, aby se zaručilo, že si student odpovědi nedohledá v materiálech. Jiné předměty končily online rozhovorem (videokonferencí) s vyučujícím. Průběh byl podobný jako u klasické zkoušky – vyučující se ptal, student odpovídal. Část předmětů obě tyto formy ukončení kombinovala – nejdříve byl online test a pak rozhovor s vyučujícím.
Jaký předmět byl postrachem studia? Co Ti přišlo nejnáročnější?
Nejnáročnější mi přišla Christologie. Je to velmi zajímavý předmět o Ježíši Kristu a pravdách víry, které se ho týkají. Např. že Ježíš je zároveň Bůh i člověk, jaký je jeho vztah k Bohu Otci a k Duchu svatému, co se změnilo díky jeho smrti a zmrtvýchvstání. Problémem tohoto předmětu bylo obrovské množství literatury, která byla povinná k dokončení předmětu. Bylo to něco, co tento bakalářský předmět obtížností posouvalo na úroveň předmětů pro doktorandy. Mnozí kolegové se předmětu vylekali natolik, že si jeho ukončení posunuli o rok nebo dokonce školu vzdali. Sama jsem při studiu tohoto předmětu hodně váhala, jestli už nejsem na studium moc stará (je mi 47 let), jestli na to vůbec mám a jestli bych tu školu neměla raději vzdát. Paradoxem bylo, že předmět nakonec bylo možno zvládnout i bez čtení toho davu povinné literatury – stačilo poslechnout si přednášky a naučit se odpovídající pasáže z Katechismu. Což nám ale došlo většinou až po zkoušce :-).
Nechyběl Ti klasický kontakt s vyučujícími a spolužáky? Nějaký společně strávený neformální čas?
Přiznávám, že nechyběl. Jsem spíše introvertka a v práci i doma mám hodně kontaktu s lidmi, takže jsem za online formu studia byla docela vděčná. Se spolužáky jsme se sblížili i takto online. Psali jsme si, volali, máme společnou skupinu přes WhatsApp. Díky tomu jsem nakonec své spolužáky z Teologie poznala blíže než dřívější spolužáky z Přírodovědecké fakulty, se kterými jsem se sice setkávala fyzicky, ale naše rozhovory se nedotýkaly osobních věcí.
Studium jsi nezakončovala klasickou bakalářskou prací, ale disputací. Co si pod tím můžu představit?
Disputace je tradiční způsob, kterým se končila studia Teologie i dalších humanitních věd v Evropě po mnoho staletí. Touto cestou získal svůj univerzitní titul např. Tomáš Akvinský nebo Jan Amos Komenský. Disputace funguje tak, že student dostane jako zadání nějakou otázku – ideálně takovou, která proti sobě staví dva názory. Např. moje otázka byla „Pastorální či doktrinální charakter 2. Vatikánského koncilu?“. Student si pak vyhledá literární zdroje a připraví si osnovu (asi 2-3 strany), ve které popíše a odcituje současné pohledy na danou otázku. Tuto osnovu student odevzdá měsíc před disputací. V disputaci se pak student setká (online) s komisí, odprezentuje, co našel v literatuře, a na základě těchto informací formuluje vlastní závěr. Poté se komise studenta ptá na otázky k jeho tématu.
Celkově mi disputace přišla jako příjemnější forma ukončení studia než klasická bakalářská práce. Člověk si vyzkoušel výzkumnou činnost, ale přitom nemusel psát desítky stran textu bakalářské práce. Plus bylo vzrušující a podnětné si tuto klasickou formu akademické diskuse prožít.
Jak jsou nabité znalosti využitelné v běžném životě?
Jsou využitelné více způsoby. Když to vezmu od té „nejsvětštější“ roviny, tak studium mi příjemně zlepšilo mé všeobecné vzdělání. Jako přírodovědec jsem se příliš nevyznala v historii, etice nebo filosofii, nyní se v těchto oblastech orientuji daleko více. Takže jsem zajímavějším společníkem v akademických diskusích, oblíbených např. u nás v práci.
Také mi tyto znalosti pomáhají, když se mě někdo ptá ohledně „naděje, kterou chovám“ a kterou nalézám u Pána Boha. Nejnáročnější jsou často právě ty zdánlivě nejjednodušší otázky – např. „proč chodíš do toho kostela?“.
Plus nové poznatky se samozřejmě hodí v činnostech, do kterých se zapojuji v církvi – např. skupinky rozjímání nad Biblí, příprava dětí na první svaté přijímání, různé typy výuky.
V té nejosobnější rovině mi velmi pomáhá, že nyní lépe rozumím své víře. To mě vedlo např. k prohloubení vztahu s jednotlivými osobami Božské trojice.
Díky studiu jsem také pochopila mnohé spojitosti, které mi dříve nedocházely. To prospělo například mému sebepřijetí. Konkrétně jsem pochopila, že Pán Bůh každého z nás tady na světě chce a chce nás takové, jací jsme. Třeba i mě, 180 cm vysokou ženu s láskou k teoretickým vědám a se sklony ke kariérismu, která příliš nezapadá mezi drobné a vždy pěkně upravené katolické ženy – matky velkých rodin. Pán Bůh má pro každého z nás unikátní životní cestu a touží, abychom dozráli do té krásy a plnosti, kterou on pro nás zamýšlel již před naším početím.
Rozhodla ses pokračovat navazujícím magisterským oborem – co si od něj slibuješ?
Otec Josef Rybecký z naší farnosti mi kdysi říkal, že bychom měli mít své vzdělání v duchovní oblasti na stejné úrovni, jako je naše světské vzdělání. S tím souzním. Proto přiznávám, že mě láká nejen magisterské, ale i další studium. S jídlem prostě roste chuť. Toužím poznávat Pána Boha víc. Plus k tomu i související věci – Bibli, dějiny, církev, službu… A přesně toto si slibuji od dalšího studia.
Co bys doporučila zájemcům o tuto školu?
Neváhat a přihlásit se v březnu na přijímačky. Více informací naleznete zde. Případně se mi ozvěte (radka.svobodova@ceitec.muni.cz), ráda si s vámi o Teologii online popovídám.
Děkuji Ti mockrát za bohaté odpovědi a přeji mnoho zdarů v dalším studiu 🙂
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂