Tomáš Klouda představuje zapáleného srdcaře, který v naší farnosti vystupuje v roli akolyty, člena pastorační rady, webmastera, pomáhá s přípravou na první svaté přijímání a zapojil se jako hlavní moderátor skupinky do Alfa kurzu či pomáhá s organizací noci kostelů. Z výčtu aktivit je jasné, že pro naši farnost žije, je mu druhou rodinou.
Tomáši, co Tě přivedlo k tomu, abys podal přihlášku k trvalému jáhenství? Co představovalo prvotní impulz?
Naslouchání Božímu hlasu. Často slyším povzdechy, že k nám Bůh nemluví. Neměl jsem zjevení jako například Abrahám u hořícího keře, ale skrze písmo, modlitbu nebo druhé lidi cítím, že Bůh mluví ke každému z nás, jen je potřeba mít otevřené srdce a uši. Prvotní impuls byl ten, že těch činností, co jsi vyjmenovala, je jen část, co jsem ve farnosti vystřídal. Cítil jsem, že mám nějaký úkol, ale stále jsem nevěděl jaký.
Jaká byla cesta Tvojí víry? Byla od počátku plynulá, nebo jsi v některých chvílích tápal?
Moje cesta nebyla přímá. Měl jsem základy křesťanské výchovy, ale postupně jsem chození do kostela úplně upustil. Zlom nastal na konci střední školy, kdy jsem měl blízko k fotbalovým chuligánům a v ten moment jsem si vzpomněl na Ježíše a můj život se obrátil o 180 stupňů. Díky kaplanům, kteří se tady v Tišnově vystřídali, jsem našel hluboký vztah s Kristem. Tento obrat byl pro mě jako znovuzrození. Připomněl mi, že Bůh je stále s námi, i když se od něj odvrátíme. Bylo to jako by mi Bůh říkal: „Tomáši, mám pro tebe plán.“
Co bylo/je Tvou hlavní motivací stát se jáhnem?
Nevím, jestli bych to nazval motivací, ale chci ještě více sloužit Bohu a jeho církvi. Cítím, že být jáhnem mi umožní hlouběji prožívat víru a přiblížit se k farnosti a farníkům, které mám rád. Jáhenství je pro mě způsob, jak předat dál to, co jsem sám od Boha dostal – dar služby. Sloužit Bohu a bratřím a sestrám. Jednou z mých vizí je, aby věřící, kteří se s námi nemohou v neděli účastnit mše svaté, byli navštěvováni akolytou nebo jáhnem a skrze ně byli v kontaktu s farností jakožto rodinou.
Rozhodnutí stát se jáhnem není dílem jednotlivce, ale celého manželského páru. Jak vnímala Tvou touhu k jáhenství Tvoje žena?
Ona je po Bohu tím dalším velkým hybatelem. Dorotka mi řekla, že jestli to všechno nevidím, tak jsem fakt slepý. Její podpora pro mě znamená nesmírně mnoho. Věděla, že to není jen moje osobní rozhodnutí, ale že je to i naše společná cesta. Věří, že jáhenství může naši rodinu obohatit a posílit naši víru.
Jak probíhal výběr kandidátů? Setkal ses s nějakými záludnostmi? Z čeho jsi měl největší obavy?
Můžu popsat jen to, co vím. Záludnosti žádné nebyly, kromě čekání na potvrzení z farnosti, kde jsem byl pokřtěn. Prvně byly psychotesty na brněnském biskupství a pak jsem čekal na ústní pohovor s otcem biskupem a dalšími představiteli diecéze. Největší obavy jsem měl z toho, jestli je to opravdu moje cesta. Byl to proces plný očekávání, ale zároveň i sebereflexe. Musel jsem se postavit čelem k vlastním pochybnostem a nejistotám.
S napětím jsem sledovala, kdy se dozvíš výsledky přijímacího pohovoru, přece jenom bylo letos hodně uchazečů. Jak dlouho jsi čekal na výsledek?
Naštěstí jsem na výsledek nečekal dlouho. Pohovor proběhl ve čtvrtek na slavnost Těla a Krve Páně a v pondělí jsem měl výsledek. Byly to nervy, ale zároveň jsem cítil vnitřní klid, že vše dopadne tak, jak má.
Jaké byly Tvé pocity poté, co ses dozvěděl, že Tě “berou”?
Asi vděčnost Pánu Bohu. Stále jenom vidím, jak se Pán stará. Kolikrát si říkám, jestli jsem ten pravý kandidát, protože jsem člověk slabý a hříšný. Ale zároveň vím, že Boží milost je nekonečná a že právě skrze naši slabost může Bůh působit.
Jako ředitel společnosti a táta tří dětí s vývojovou dysfázií toho musíš mít na bedrech hodně. Nemáš obavy z toho, jak dohromady skloubíš přípravu na jáhenství (studium, formaci) s péčí o rodinu a práci?
Mám, ale odevzdal jsem vše Pánu. Věřím, že On doplní, co mi chybí, a pokud to není cesta pro mě, ukáže mi, kudy dále jít. Mám skvělou podporu od své rodiny i od farnosti. S jejich pomocí a Boží milostí věřím, že zvládnu skloubit všechny své povinnosti. Na úplném začátku jsem neměl obavy, ale strach. To mi Zdenička Nečesalová vysvětlila, že v životě křesťana strach nemá místo.
Máš nějaké vzory mezi jáhny? Co Tě na nich oslovuje?
Těžko takhle říci. Nikdy jsem o tomto konkrétně nepřemýšlel. Pokud mám někoho zmínit, je to Jan Špilar, který nás připravoval na svatbu, křtil všechny naše děti a skvěle propojuje víru s praktickým životem a je vyhledávaným přednášejícím o manželství a rodinném životě. Dalším je náš jáhen Vašek, který v Tišnově prošlapává cestičku trvalého jáhenství. Tito lidé mi ukazují, že být jáhnem znamená žít víru nejen v kostele, ale i v každodenním životě.“
Mnohokrát díky za rozhovor a ochotu podělit se o kousek ze svého života. Kéž se brzy zařadíš mezi trvalé jáhny.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂