S Magdou Lavičkovou jsme se znaly od vidění z kostela a před nedávnem jsme se seznámily a staly se z nás kamarádky nejen proto, že si naše děti rozumí. Obě se snažíme být ve farnosti aktivní, máme spoustu nápadů a nebojíme se je realizovat 🙂 Magda prošla psychoterapeutickým výcvikem a pracuje v manželské a rodinné poradně v Brně. Zajímalo mě, jak to v takové poradně chodí.
Magdo, mohla bys přiblížit jak funguje vaše poradna? Komu je určená?
Naše poradna patří pod Centrum sociálních služeb, to znamená, že jsme jednou ze sociálních služeb, které náš stát svým občanům nabízí. Poskytujeme poradenství jednotlivcům, párům a rodinám, které zažívají krizi ve vztazích nebo se jsou vystaveni jiné životní zátěži, která má dopad na jejich sociální začlenění, a potřebují odbornou pomoc k tomu, aby svoji situaci zvládli.
Jak vypadají vaši typičtí klienti, pokud bychom mohli zevšeobecnit?
Tak pokud bych to vzala úplně obecně, typickým klientem je „člověk, který subjektivně prožívá krizi, nebo zátěžovou situaci“. Ať už akutní nebo dlouhodobou. Jiné zobecnění mě nenapadá. Co se týče věku, vzdělání a dalších kritérií, je to velmi různorodé.
Kvůli čemu manželé přicházejí nejčastěji? Domnívám se, že je na vině v mnoha případech nefunkční komunikace…
To se domníváš správně. Často je kamenem úrazu to, že si partneři neumí laskavým a respektujícím způsobem říct, co by potřebovali, co jim vadí, po čem touží, a zároveň naslouchat tomu druhému v jeho potřebách, fandit mu a vycházet mu vstříc. Ze vzájemného neporozumění pak pramení frustrace a narůstá vzájemné zraňování. Není výjimkou, že partneři dříve ve svém životě nezažili dobrý partnerský vzor a nemají „kde brát“, když chtějí svůj partnerský vztah dobře tvořit.
V čem se liší páry praktikujících křesťanů od nevěřících, pokud se pokusíme generalizovat?
No, to je těžká otázka a taky záleží na úhlu pohledu. Co se týče praktického fungování ve vztahu, tak se třeba ani neliší. V čem mohou lišit, je životní hodnota samotného vztahu, pocit závazku nejen vůči partnerovi, ale i vůči Bohu (církvi). Z toho pak vyplývá větší motivace ve vztahu zůstat. Bohužel ne vždy větší motivace pracovat na sobě samém.
Evidujete si nějakým způsobem úspěšnost či spokojenost klientů?
Ano, každý klient si stanovuje zakázku – důvod, proč k nám přišel a cíl, ke kterému společně směřujeme. V průběhu našeho setkávání reflektujeme, jak se nám cesta k cíli daří a jestli cíl zůstává stejný nebo se mění. Na konci naší spolupráce společně celý proces a výsledek zhodnotíme.
Prošla jsi logoterapeutickým výcvikem. Mohla bys tento směr psychoterapie trochu přiblížit těm, kteří o něm slyší poprvé?
Prošla jsem výcvikem v Logoterapii a existenciální analýze, tento směr založil Viktor E. Frankl. To byl člověk, který přežil koncentrační tábor. Logos můžeme z řečtiny přeložit jako smysl nebo „duchovnost“. Je to psychoterapeutický směr, ve kterém jsou stěžejními tématy smysl života, svoboda vůle, vina, utrpení, smrt, odpovědnost. Neptá se, co od života čekám, ale jaké otázky a výzvy život dává mně. Zní to jako velká a náročná témata, ale do tohoto směru patří rozhodně i radost, práce s humorem, nezdolnost.
Proč si myslíš, že je pro některé lidi těžké do poradny přijít?
Myslím si, že pořád ještě v naší společnosti částečně přetrvává stigma z toho „chodím k psychologovi“. Je to pro lidi určitá prohra – „nezvládl jsem to sám“. A při tom, kdyby lidé přišli na začátku svých problémů, měli by často mnohem větší šanci na úspěch. Když jsme pro ně „poslední šancí“, bývá někdy ve vztahu příliš mnoho zranění a překážek.
Platí se u vás za poradenství? Pokud ano, kolik?
Naše poradenství je pokryto z našich daní, tzn. že nám klienti nic neplatí.
A teď otázka na tělo: Chodí kovářovic kobyla bosa nebo vám to doma klape? Podle toho, že máte čtyři děti usuzuji, že se máte moc rádi 🙂
Manžela bych neměnila a jsem vděčná za každý další den našeho manželství. To neznamená, že si někdy nelezeme na nervy nebo se nehádáme, oba jsme spíš temperamentní, než klidní. Jestli je spokojený i on, to se musíš zeptat jeho.
Jaký máš recept na šťastné manželství?
Mluvit spolu, odpouštět si, přát si vzájemně dobro, podporovat se navzájem a zažívat spolu radost – tělesnou, duševní i duchovní. A jak říká můj tchán – „nikdy to nevzdávejte“.
Děkuji Ti nejen za závěrečné tipy a přeji mnoho spokojených klientů v poradně.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂