Zamýšleli jste se někdy nad tím, co stojí za vydáním jednoho čísla našeho čtvrtletníku? Podělím se s vámi o zákulisí z jeho příprav. O vzniku prvního čísla našeho farního zpravodaje jsem již psala zde.
Moje role
Na úvod bych ráda upřesnila svou úlohu při tvorbě našeho zpravodaje – jsem šéfredaktorkou, editorkou i přispívající. Vytvořila jsem po konzultacích s naším o. Josefem a dalšími farníky základní kostru rubrik a komunikuji s většinou autorů.
Redakční schůzky
Výchozí bod přípravy čísla představují redakční schůzky. Jsem ráda, že ke každému číslu stačí jedna cca hodinová schůzka, kde si rozdáme úkoly a uděláme společný brainstorming. Vždy začínáme modlitbou a reflexí minulého čísla, přičemž se snažím nešetřit zaslouženou pochvalou. Poté projdeme články podle rubrik, z nichž nejpestřejší představují Události. Zde se pokaždé zamýšlíme nad tím, co nás čeká a nad proběhlými akcemi. Tuto část dáváme dohromady všichni.
Dále si rozdělíme, co kdo napíše, případně bude mít na starosti k oslovení korespondenčního autora. Dáme dohromady časový harmonogram s hlavním termínem uzávěrky a načasujeme další průběžné termíny pro první a druhou korekturu plus nasázení, které provádí grafik. Stanovíme si též počet výtisků, který se pohybuje mezi 200 až 300 kusy.
Kdo je v týmu
Autorský základ tvořilo zpočátku pět lidí. Já píšu většinou hlavní články, ve spolupráci s o. Josefem připravujeme plánované aktivity, přináším shrnutí z jednání pastoračních rad. O. Josef píše o průběhu oprav v naší farnosti a různých událostech a často poskytne tipy na zajímavé autory.
Doménou Marušky Sendlerové jsou životopisy svatých a korespondence s charitou a farnostmi v děkanství. Radka Svobodová má na starosti ekumenu a další příležitostné články. Nesmím zapomenout na Anetku Strakovou, která zaštiťuje sekci Děti a mladí. Postupně jsme rozšířili okruh členů redakce o Anetku Klicnarovou, která po mně převzala rubriku dění v církvi a podílí se na zajišťování svědectví.
Důležité místo patří Adamovi Blažkemu – grafikovi, kterého jsme získali díky Alfa kurzu a který se grafikou živí a odvádí vždy skvělou práci, která zpravodaj pozvedne o třídu výš. Adamovi pomáhá talentovaná Aničika Fof, co tvoří nádherné autorské křížovky a rébusy pro děti. Na pozici korektora se vystřídalo více lidí, až se na ní nyní ustálil spolehlivý Pepa Lavička (s jeho ženou, manželskou poradkyní, jsem najdete rozhovor zde), který patří též mezi autory článků.
A pak tu máme dlouhodobě spolupracující autory jako je pan Kos píšící o historii, Dáša Krejčová, která zpravodaj obohacuje o církevní turistiku, nebo Helenka Valoušková, jejíž doménou jsou články pro děti.
Co se děje po redakční schůzce?
Krátce po schůzce (většinou druhý den), kdy už máme schválené články, sednu nad tabulku s přehledem příspěvků a určím přibližný rozsah článků, tak aby mi to vycházelo dohromady na 20 stran (někdy jsme šli i na 24 stran). Souhrn zašlu svým kolegům společně se stylovníkem, což není nic jiného než soubor s nadefinovanými styly písma. Všechny články se tak převádí na jednotné písmo co do velikosti tak typu písma.
Poté obešleme všechny spolupracující autory s prosbou o zaslání článků do uzávěrky. A pak píšeme. Většina článků se posléze schází u mě a ty, jenž nejsou v šabloně stylovníku, do ní převedu. Články v šabloně zašlu na korekturu a opravené putují grafikovi, který vše vysází. Následně kontaktuji jednotlivé autory článků, zda souhlasí s touto podobou článků, a provedeme tak druhou korekturu.
Připomínky autorů a korektora vložím do jednoho souboru a zašlu na opravu grafikovi. Potom zkontroluji, jestli jsou opravy provedené správně a zašlu případně další návrhy na úpravu. Takhle si to párkrát přepinkneme, než dospějeme k finální verzi, kterou dle časových možností schválí o. Josef. I přes několikastupňový proces kontroly se nám často do tištěné verze propašují chybky.
Zasloužená odměna voní papírem
Za jedním číslem se skrývají desítky mailů – kontaktovat autora, poděkovat mu za zaslání článku, zaslat článek na korekturu, poděkovat korektorovi, zaslat články grafikovi, zpět autorům, opět grafikovi.
Grafik v závěru zašle tisková data do tiskárny, kde se zpravodaj vytiskne a odveze se na faru. A pak už se jen postupně uvolňuje do oběhu. Elektronickou verzi zašlu se zpožděním našim webmasterům k vyvěšení na web. V kostele se vyhlásí, že vyšlo nové číslo a já si užívám tištěné verze zpravodaje.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂