Časopisy – moje srdeční záležitost. Pojďte nahlédnout do přípravy prvního čísla našeho zpravodaje Cesta světla. Co vše jí předcházelo? Jak dlouho trvalo převést myšlenky do akce?
Blázen do časopisů
Již od útlého věku jsem milovala tvoření časopisů. Psaní a vymýšlení témat mě moc bavilo. Svůj vůbec první ručně psaný časopis jsem věnovala mladší sestře na Vánoce na prvním stupni základní školy. Pak následovalo období privátních časopisů, které jsme si psaly s kámoškou na gymplu. Po vysoké jsem se pracovně dostala k psaní zpravodaje pro komunitu lidí žijících s HIV. Můj srdcový projekt ale na mě čekal v tišnovské farnosti.
Když jsem do naší farnosti přišla, žádný tištěný plátek v té době neexistoval. Ha, mezera, kterou mohu vyplnit! Od první myšlenky nebylo k realizaci příliš daleko, protože jsem to vnímala jako příležitost, jak mohu přispět něčím smysluplným farnosti.
Nejsem v tom sama
Nejprve ze všeho jsem si chtěla ověřit, jestli nejsem ve farnosti jediná, komu zpravodaj ve farnosti chybí. Začala jsem se ptát lidí okolo, co si myslí o tom, že by něco podobného vzniklo. Setkala jsem se s pozitivní odezvou. Byla jsem tím velmi povzbuzena, protože jsem se ptala napříč věkovým spektrem. Předtím, než jsem jej s návrhem na zpravodaj oslovila, jsem chtěla mít promyšlená témata, abych byla připravená zajít k němu s konkrétním návrhem.
Hlavní slovo měl v tomto směru náš duchovní správce pan děkan. Tehdy jsem ho ještě tak dobře neznala, a trochu jsem se obávala jeho reakce – můj nápad mohl smést ze stolu raz dva.
Předtím, než jsem jej s návrhem na zpravodaj oslovila, jsem chtěla mít promyšlená témata, abych byla připravená zajít k němu s konkrétním návrhem. Snad i díky novéně na tento úmysl, schůzka s ním dopadla velmi dobře a zpravodaj dostal zelenou.
Dáváme dohromady tým
Jakmile jsme měla „posvěcení“ od otce Josefa, pustila jsem se do práce. Nejprve bylo zapotřebí dát dohromady tým, protože mi bylo jasné, že pro jednoho by to bylo velké sousto. Z předešlé práce jsem využila zkušenosti, které jsem získala při kompletování sborníku. Kdo nedělal editora, neví, kolik práce to obnáší. Naštěstí jsem netvořila oficiální dokument, takže jsem mohla přeskočit krok s imprimaturem (písemný souhlas autorů s uveřejněním příspěvku).
Ve farnosti je plno nadaných lidí. Oslovila jsem některé z nich s nabídkou být součástí redakce. Svou spolupráci přislíbil otec Josef. Ano řekla i kamarádka konvertitka s velkým záběrem co se týče teorie i praxe, další velmi aktivní farnice v seniorském věku a jako protipól jsem přibrala mladou spolehlivou studentku gymnázia. Vznikla nám trojgenerační redakce.
Ačkoli jsem byla připravena na to, abych se postarala jako amatér i o grafiku, našel se v naší farnosti profesionální grafik, který souhlasil s tím, že bude na zpravodaji spolupracovat. Byl jedním z absolventů Alfa kurzu. Jaký poklad jsme našli! Úroveň našeho zpravodaje se rázem ocitla mnohem výš.
Poslední věc, která zbývala dořešit, byly korektury textu. I tady jsme měli štěstí, když mi kamarádka řekla o jedné mamince, která učila češtinu a byla by ochotná se oprav textů ujmout. Později z časových důvodů práci předala mé bývalé češtinářské paní profesorce.
Vymýšlíme název
Kdysi dávno ve farnosti vycházel zpravodaj s názvem Cesta. Chtěli jsme na dřívější tradici navázat a zároveň nechtěli kompletně převzít název, protože představa našeho zpravodaje se od původního výrazně odlišovala. Cesta víry? Cesta k Bohu? Cesta poutníka? Cesta životem? Nápadů bylo relativně dost, ale vyhrát mohl jen jeden – stala se jím Via lucis – Cesta světla.
První redakční schůzka
Na první redakční schůzku nás dorazilo pět redaktorů plus grafik. Zahájili jsme ji na faře modlitbou. Měla jsem předběžně vymyšlené konkrétní příspěvky a předem oslovené autory. Návrhy jsme si potvrdili, stejně tak i přibližně čtvrtletní periodicitu. Zvolili jsme formát A4. Také počet výtisků včetně tiskárny a parametrů tisku. Hlavně jsme si stanovili časový harmonogram.
Vzhledem k počtu příspěvků jsme zvolili jejich kategorizaci. Měli jsme pět sekcí: události, historii, spiritualitu, rozhled a část pro děti a mladé. A to jsem původně plánovala pouze část věnovanou událostem – co se ve farnosti událo nebo co se připravuje. Kamarádka mě však rychle přesvědčila, aby zpravodaj měl i nějaký přesah duchovní, tak vzniklo částí více a zejména sekce spiritualita.
A už to jede
Myšlenka na zpravodaj přišla během první poloviny roku 2021 a první redakční schůzka se konala ještě před prázdninami. První číslo vyšlo během září 2021, druhé v prosinci téhož roku. Každý rok nám vyjdou čtyři čísla, zatím jsme jeli bez přestávky a máme za sebou prvních deset čísel. Redakce se pomalu proměňuje, základ zůstává stejný. Naše čísla najdete všechny přehledně zde.
V závěru bych chtěla poděkovat všem, kteří se na zpravodaji podílejí nebo podíleli – redaktorům, korespondenčním autorům, grafikům, korektorům. Díky patří samozřejmě i Nejvyššímu, který dal dohromady tak skvělý tým lidí. A také chci poděkovat čtenářům za jejich přízeň.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂